Cestování v zimě má svá úskalí, ale i své výhody. Jeli jsme hned po Vánocích, takže jsme ještě na cestě neměli vrstvu sněhu ani velký mráz a po dálnici se jelo dobře. Výhoda byla jasná - nebylo horko. Zima se řeší snáz přidáním vrstvy oblečení. Nevýhoda byla při zastávkách a přebalování, všechno probíhalo buď v autě nebo v restauracích u dálnice.
Vyjížděli jsme ráno v sedm hodin z Plzně, kolem Prahy prosvištěli se spícím dítětem a první zastávka tak proběhla u McDonald´s v Lokti, tam jsme z přebalovacích důvodů zastavili a když už jsme tam byli, dali jsme si i snídani. Je zajímavé, že do McDonald´s se dostáváme v podstatě výlučně na cestách. Nicméně tam mají obvykle čisté toalety s přebalovacím pultem...Malý byl spokojený, zatím cestuje moc rád. Většinu času jsem s ním seděla na zadním sedadle, takže když se probudil v autosedačce, vždycky jsem si toho hned všimla a mohla reagovat. Na delší cesty se nám osvědčilo vzít s sebou křížaly, protože je malý má moc rád a docela ho zabaví. Křupky jsme zkusili až nedávno, ale jsou skvělé a určitě fungují podobně. Měla jsem taky zabalenou pestrou směsici hraček a vyrobila jsem si tak takovou tašku, ze které jsem vždycky vytáhla něco nového a zajímavého, když se synek začal nudit. Nejoblíbenější kousek byl veliký kus celofánu, který úžasně šustil. Ale pozor, tahle hračka chce skutečně dohled. Plánovanou zastávku v Brně jsme přeskočili, protože malý tvrdě spinkal a vyrazili směr Bratislava.
Dálniční známky na slovenské i maďarské dálnice jsme koupili pohodlně přes internet - mají tam inteligentní systém elektronických dálničních známek, takže nemusíte nic lepit ani pak pracně sundavat. V Bratislavě jsme zaparkovali v Auparku, což je obrovské obchodní centrum u Dunaje. Parkovací dům je na tři hodiny zdarma, což nám přesně vyhovovalo na krátkou návštěvu historického centra Bratislavy. Přešli jsme most a byli jsme tam.
Bratislava mě velice překvapila, je to totiž moc krásné město. Samozřejmě jsem viděla jen centrum a jen krátce, ale okouzlila mě její atmosféra. Na hlavní město má velice domáckou atmosféru a spíš jsem vzpomněla na návštěvy menších měst. S kočárkem s velikými koly jsme projeli všude a u mostu v malém bistru jsme si dali i teplý oběd. Doufám, že se sem ještě někdy podívám, až pojedeme prozkoumat další zajímavá místa na Slovensku.
Do Budapešti už to potom netrvalo dlouho. Měli jsme výhodu, protože Budapešť už celkem známe. Byli jsme tu tentokrát už asi po páté. Poprvé jsme ale jeli přes Slovensko autem a je to pravděpodobně nejrychlejší varianta. Pokud je na D1 vše v pořádku. Svatba se odehrávala v hlavní katedrále v Budapešti. V bazilice svatého Štěpána a proto jsme hledali ubytování blízko centra. Ideální se ukázal být pronájem přes airb´n´b, protože s malým dítětem už je dobré mít k dispozici kuchyň. Sice chodíváme do restaurací, ale při změně prostředí jsme raději chtěli mít možnost si uvařit a také mu ohřát jeho jídlo.
Parkování je v Budapešti dost o štěstí. Záleží v jaké části města se pohybujete, v centru obvykle bývá omezená doba parkování, v určitých částech se platí jen ve všední dny. Přes Vánoce platil zvláštní parkovací režim a tak se nám podařilo zaparkovat přímo před domem, ve kterém jsme bydleli. Poloha byla naprosto ideální, blízko Parlamentu a asi pět minut od Baziliky. Nebyli jsme tudíž nuceni cestovat po Budapešti mhd. Měli jsme dost času sejít se s přáteli a projít se po Budapešti. Svatba byla nádherná, stejně jako recepce po ní. Jen pozor: Bazilika není bezbariérově přístupná. Kočárek jsme museli vynášet.
Přestože se snažím malého každý den ukládat na sedmou večerní a v drtivé většině případů se mi to daří, v tento den jsem to udělat nemohla. Svatba začínala v pět hodin odpoledne a recepce právě v sedm hodin. Bála jsem se, jak na tuhle změnu bude malý reagovat, ale zatím je ještě ve věku, kdy mu tyhle změny tolik nevadí, když je v Manduce na mamince. Sice mi ožmoulal nějaké korálky z večerní róby, ale vydržel s námi až do deseti hodin večer, kdy jsme se rozloučili a spěchali ho uložit.
V noci byl pak sice rozmrzelý, ale všechno jsme zvládli a znovu ocenili výhody pronajatého bytu - v kuchyni byl rozkládací gauč a tak se muž jakožto řidič mohl alespoň o trochu víc vyspat.
V osm ráno jsme pak už vyráželi na cestu zpátky. Neradi, ale nebylo zbytí. Cesta zpátky probíhala bezproblémově, byl Silvestr a dálnice prakticky prázdná. V Brně jsme si udělali delší zastávku, prošli jsme se s kočárkem a v místním Lokálu jsme si dali svíčkovou k obědu. Díky přátelům, kteří bydlí asi 200 metrů od nás jsme si ten večer dali i chlebíčky :-) Večeři jistila dovezená pizza a ohňostroj sousedé na sídlišti.
