pondělí 26. září 2016

Co jsem vyrobila ze starého oblečení - DIY vícevrstvá plenka ze starých triček

Jak tak přebírám oblečení, zbývají mi hromady toho, co chci ještě použít. Postupně budu přidávat jednotlivé projekty, protože chci všechno nejprve vyrobit a ozkoušet...
Protože používám látkové plenky, rozhodla jsem se stará trička a tílka využít na ušití vlastních vícevrstvých plenek.

Pokud to budete taky chtít zkusit, budete potřebovat:

  • Nůžky
  • špendlíky
  • staré tričko 2 ks ( v mém případě to bylo tričko a tílko)
  • šicí stroj (já vyzkoušela maminčin overlock)

Postup je jednoduchý, odstříhněte rukávy, ramínka a vytvořte tak dva stejné obdélníky (každý má dvě vrstvy.
Sešpendlete a po stranách sešijte cikcakem, případně na overlocku - ten má tu výhodu, že sám začišťuje nožem okraje. 
Ještě jsem dvakrát prošila uprostřed normálním rovným stehem, aby se tričkovina moc nekroutila a dílo je hotovo.

Na overlocku budu muset ještě trénovat, zatím mi to s ním moc nejde, ale plenka je použitelná, už i ozkoušená. Další se povedla lépe :-)





Kapučíno, čipsy a jiné

Nedávno se kamarádi vrátili z Baltu, přiznám se, že si nevzpomínám, zda byli v Lotyšsku, Estonsku či Litvě, a jako dárek přivezli krabici s nápisem Čipsy. Nešlo o to, co v ní bylo (v podstatě to chutná jako tvrdé chlebové těsto s kandovaným ovocem), ale líbilo se jim sebevědomí s jakým si prostě přepsali podle svého to anglické slovo.

Nemusí pak řešit, jestli kamarády upozornit, že gnocchi se fakt nečtou gnoči, ale že jsou to noky (maximálně tak ňoky) a tak.

Narazila jsem ale nedávno v plzeňské ZOO na podobný projev sebevědomí.

Dárky pro kamarádku - pro maminku a dcerku

Moje dobrá kamarádka slavila kulaté narozeniny. Chtěla jsem jí dát něco, co jí nikdo jiný dát nemůže a tak jsem to musela vyrobit. Protože dcerku, skoro stejně starou a hlavně stejně velkou jako je můj synek, pokusila jsem se jí ušít sadu oblečení pro maminku a dceru.
Rozhodla jsem se pro kolovou sukni, protože je jednoduchá a všechny jí chceme ve svém šatníku. A jako látku zvolila dospěláckou verzi puntíků - černobílou variantu. Je to bavlna a dokonce s atestem pro děti do tří let. 

Takhle moje prvotina dopadla.


Návod na kolovou sukni najdete třeba tady.


pátek 16. září 2016

Tip na výlet - Plasy - Centrum stavitelského dědictví, NTM

Výlet do Plas je zajímavý z více důvodů. Stojí zde u říčky Střely krásný Klášter Plasy, který nesmí minout žádný obdivovatel Santiniho stavitelských a architektonických dovedností.
My se včera vypravili do poměrně nového muzea, které stojí hned vedle. Jmenuje se Centrum stavitelského dědictví a zřídilo ho zde Národní technické muzeum. Sídlí v opraveném pivovaře v těsném sousedství kláštera a rozhodně stojí za návštěvu. Odkaz zde.

Expozice by mohla bavit i starší děti, naše maličké spinkalo v Manduce a celé dvě a půl hodiny bylo úplně spokojené. 

V expozici na světové úrovni (a to vím, protože vymeteme všechna muzea poblíž ať jsme ve Florencii nebo třeba v Rožmitále pod Třemšínem) postupujete od suterénu po podkroví a stejně tak se posouvá i výstava. Suterén se věnuje stavebním materiálům, přízemí už hrubé stavbě, vedení tepla a vody v historii. A tak stoupáte až ke krovu.

Nám se tam moc líbilo.

Tipy na výlet s kočárkem - Šumava

Letos v létě jsme nevytáhli paty z republiky. Hlavně proto, že náš malý synek má o občanku zažádáno teprve pár dní. Ono fotit novorozence tak, aby se koukal do objektivu asi nebude nic moc a tak jsem si tuhle zkušenost nechala ujít. S čtyřměsíčním miminkem, které zajímá úplně všechno a všechno okukuje, už to bylo snadnější.

A protože být pořád jen doma nebo u rodičů se nám nechtělo, podnikli jsme pár výletů. Jeden z nich byl víkend na Šumavě.

První den jsme zamířili po kontrole kyčlí v nemocnici k řece Vydře. Kolem té vede bezbariérová cesta, sjízdná nejen s kočárkem, ale i s invalidním vozíčkem. Zastavili jsme u Čeňkovy pily a vypravili se na pozdní oběd do Turnerovy chaty. Mají otevřeno celoročně, takže i na podzim je to dobrý cíl výletu. My vyrazili ještě o prázdninách a o kočárky jedoucí proti nám nebyla nouze. Ale přestože lidí bylo všude plno, nebylo to vůbec nepříjemné. Pokud jste alergičtí na kočky, počítejte s tím, že jich na Turnerově chatě pár potkáte. A ne ledajaké. Jsou to kočky obrovské, zapomněla jsem jméno rasy téhle kočky. Ale říkám vám rovnou, malé pejsky by si mohla kočička dát k snídani.

Ubytovaní jsme byli v Nových Hutích ve Švehlíkově chatě.  je to větší objekt, ideální pro školy v přírodě, ale i pro rodinu s malým dítětem to bylo fajn. Úžasné byly snídaně a skvělé večeře. Hlavně ty borůvkové knedlíky. 

Ubytování jsme volili u Modravy, protože naším hlavním výletním cílem byl výšlap na Poledník. V Modravě jsme zaplatili parkovné na celý den (70Kč) a vyrazili svižný krokem směle vpřed. Na Poledník je to totiž 11,6 km a celkem nás tedy čekalo něco přes 23 km. Procházka to byla krásná, počasí úžasné. Celou dobu jdete po vojenské silnici a i pro neterénní kočárky je to myslím schůdné. Jen počítejte s větší fyzickou náročností pro toho, kdo kočárek tlačí. Cestu tam nám děťátko spalo, takže jelo celou cestu v kočárku. Zpátky už se chvíli neslo v šátku.
Na Poledníku bylo příjemné občerstvení - pivo, limča, klobásy,...(Birell v lahvi za 30Kč, takže žádná drahota)


Kolem Modravy je krásně. Ani se nám nechtělo pryč.

Nedělní návratový výlet jsme zvolili krátkou procházku na Černé jezero u Železné Rudy. Tam jsme skutečně potkali davy. Vycházeli jsme ze Špičáckého sedla (parkovné 100Kč na den, ale jsou k dispozici jiná parkoviště jako výchozí body jiných tras) a ukázalo se, že dítě se opravdu chtělo jen nosit. V šátku jsem ho donesla téměř celou trasu na jezero a část zpátky. Je možné jet i s koňským povozem.

Určitě hezčí trasa vede přes Čertovo jezero, ale s kočárkem schůdná není.



neděle 11. září 2016

Konmari - díl 2. - trička, sukně, kalhoty

Nebudu se rozepisovat o třídění věcí s malým dítětem. V lepším případě spinká. Můj synek naspí za denního světla celkem tak půl hodiny. V tom horším pláče a dožaduje se neustálé pozornosti, kterou mu bez výhrad poskytuji. Nechci ho nikdy nechat plakat. Už vůbec ho nechci nechat takzvaně vyřvat.

Takže třídím po chvilkách a zatím je to velice osvobozující pocit. Protože ruku na srdce, stejně jsem se do některých džínů nerada soukala už před porodem natož teď. Možná za to může i pohodlné těhotenské oblečení, ale už se mi opravdu nechce mačkat v nepohodlných tvrdých a asi příliš malých věcech :-)

Zatím jsem vytřídila dvě veliké tašky a jedeme dál.

středa 7. září 2016

Co s vyřazenými tílky a košilemi -část I.

Na dnešek jsem si naplánovala asi příliš mnoho aktivit. A v rámci debordelizačního podzimu jsem se moc daleko nedostala. 
Dnes jsem roztřídila vyřazené věci na hromádky:
Darovat na charitu, ty už jsou zabalené v pytli a vhodím je do nejbližšího kontejneru Červeného kříže
Vrátit mamince 
Schovat na výrobu něčeho dalšího - Tohle je pro mě velice riziková kategorie, protože svádí k tomu nechat si všechno. Proto jsem se rozhodla, že ještě dnes musím rozhodnout o tom, co konkrétně z těch daných tílek/košil vyrobím. Ještě jsem se rozhodla některé z košil vybělit, tak čekám, jak to s nimi dopadne až uschnou.
Prodat - další riziková kategorie.  Mám tendenci věci shromáždit, ale už neprodat. Takže jsem si dala limit 1 měsíc, do kdy musí být věci prodané, jinak se zařadí do jedné z výše uvedených kategorií. Je otázka, nakolik se to zrovna u tílek vyplatí. Moc jsem jich k prodeji ani nevybrala, protože potřebuji na své pokusy hezký úplet a materiál bude stát víc než za kolik tílko prodám. Uvidíme. Vybrala jsem k prodeji server Vinted, protože tam sama nakupuji, ale prodej jsem ještě nezkoušela.
Základem pro dobrý prodej je mít vše pěkně nafocené a to už dnes určitě nestihnu. Takže je to můj úkol na zítřejší dopoledne. Fotky pěkně roztřídit a vyvěsit na Vinted. 

Na zítřek mám už připravenou hromádku triček a těším se na pokračování.


úterý 6. září 2016

Svrchní plenka ušitá dle návodu na Unuodesign

Na blogu Unuodesign přibyl velmi užitečný článek: jak si ušít vlastní svrchní plenu.
Najdete ho zde. Malému jeho první svrchní kalhotky začínají být opravdu malé a moje první vlastnoruční svrchňáky jsem také ušila dost malé.

Pustila jsem se do toho s vervou a výsledek je docela ucházející.

Kromě návodu na Unuodesign jsem šila podle fotonávodu na oblíbeném blogu Ekozahrada. Konkrétně křidýlka jsem raději dělala podle návodu.

Jen malému jsou ještě nějaké veliké :-)

Konmari - díl první - tílka a košile

Podle plánu jsem začala s tříděním věcí. Jako první na seznamu mám své oblečení, konkrétně topy, zkrátka horní část oblečení. V tom je trochu potíž, protože už když jsem přebírala svoje věci před porodem, nechtěla jsem úplně vyřadit vše, co mi aktuálně nebylo. Z pochopitelných důvodů. Za týden jsem pak zhubla deset kilo a najednou bych neměla co na sebe :-). U horních dílů, tedy u triček, košilí a tílek jsem váhala dvojnásob. Nebyla jsem si ani trochu jistá, jak to u mě dopadne s kojením a jaké oblečení vlastně bude na kojení vhodné. A kromě toho, co vlastně budu na té mateřské nosit, že jo. A protože malý nespí celý den, rozdělila jsem si tuhle početnou skupinu na dva díly: Tílka a košile dnes a příště trička s dlouhým i krátkým rukávem. 
Posilněna kojícím čajem se tedy vrhám na vyndání všech tílek, co mám, na postel. Upřímně mě překvapuje, že je jich tolik...Podle Konmari bych si teď měla u každého kusu oblečení položit otázku: Does it sparkle joy? Tedy, zda ta věc vyzařuje radost? 
U oblečení je tahle otázka určitě na místě. Existují statistiky, že všichni nosíme jen 20% svého šatníku. Jasně, je to pochopitelné, když u nás máme čtvero ročních období, ale je mi jasné, že nenosím všechno z toho, co jsem teď vyndala na postel.

Tílka
Tílka se mi letos v létě osvědčila hlavně s tenkými ramínky, přestože je normálně moc ráda nemám. Kvůli kojení je to ale výborný a velmi praktický kus oděvu.
Jako první jsem vyndala těhotenská tílka, která se přede mnou schovala, když jsem balila těhotenské věci do krabice "na příště".
Jedno oblíbené bílé tílko jsem vyřadila na hadřík, protože je se mnou už neuvěřitelných 15 let a je třeba se na něj podívat upřímně. 
Pruhované tílko je určené na vodu a sice jsem ho letos neměla, ale myslím, že patří mezi kousky vyzařující radost.
Pak tu mám hromádku tílek, tak zvaných košilek, které nosím v zimě pod trička.
Hromádku těch, co mi přinášejí radost a hromádku těch, co ne.
A pak taky speciální hromádku tílek, které bych normálně vyřadila. Dostala jsem je od maminky, nemají skoro žádný výstřih a vypadají v podstatě jako tričko bez rukávů. Jenomže jsem přišla na to, že právě tahle tílka jsou pro mě ideální na nošení miminka v šátku. Takže tato tílka se mnou ještě nějakou dobu zůstanou. Samozřejmě by bylo skvělé nakoupit si nová trička z bambusu, která všichni tak chválí, ale s bavlnou to taky zvládáme dobře a navíc je už mám doma a nemusím zatěžovat rodinný rozpočet ničím dalším.

Košile
U košilí to byl rychlejší proces. Rozhodla jsem se nechat si jen čtyři kancelářské halenky. Bílou košili s krátkým i s dlouhým rukávem, světle modrou košili s dlouhým rukávem a moji oblíbenou červenou. Ostatní košile, které mi zůstaly jsou kostičkované nebo vzorované, dají se vzít přes tričko k džínům (to ty kancelarske samozrejme taky  ;)). Zkrátka casual. A uvidíme, které z nich si teď oblíbím.

Skončila jsem s velkou taškou věcí na vyřazení. A protože se znám a lépe si poradím s menší dávkou na likvidaci, rozhodla jsem se, že než budu pokračovat ve vyřazování věcí, musím mít vždycky vyřešené, co udělám s tou taškou na vyhození. Ale to bude zase další článek.



pondělí 5. září 2016

Debordelizační podzim

Ještě celkem nedávno jsem měla poměrně fungující domácnost. A fungující byla hlavně proto, že jsme v ní netrávili tolik času. Když jsem odešla na mateřskou, zorganizovala jsem si i skříň podle Konmari metody a tak nějak jsem měla vše poměrně uklizené.
Potíž nastala teď, s malým prtětem. Obdivuju všechny maminky, které zvládají vařit a uklízet a zároveň si užívají svoje ratolesti. (je mi jasné, že někdo nemá na vybranou) Já jsem po porodu vzala zavděk jakýmkoli nabídnutým jídlem - od maminky, od tchýně i od babičky. Kamarádky se taky nabízely, ale nebylo třeba. Můj muž skvěle vaří, takže jsme vážně nouzi  neměli.
Jenomže teď jsem začala mít potřebu začít svou domácnost zase zvládat.
A tak jsem narazila na blog Terapie domova. Na tomto blogu naleznete spoustu organizačních triků a tipů a také program Flylady v češtině. Každý den ráno mi v mailu přistane seznam úkolů na údržbu domácnosti. To, spolu s pravidelnými rutinami by mělo vést k v pohodově udržované domácnosti.
Zatím se mi to celkem daří a tak jsem už před nečekanou návštěvou ani nemusela uklízet. Jen ty rutiny mi občas naruší růst zoubků nebo co se to teď po večerech u nás doma oplakává.

Ale kromě dodržování rutin a uklízení bude třeba náš domov zbavit harampádí, které zabírá zbytečně místo-tak zvaný bordel pokoj a nyní už brzy dětský pokoj musí značně prokouknout než se tam časem nastěhuje alespoň přes den nový obyvatel...

A tak se chci pustit do debordelizace, abych na konci listopadu měla pocit, že náš byt je připravený na vánoční výzdobu bez nějaké té hysterie "co jsem to za matku, když dítě nebude mít Vánoce ve vypíglovaném bytě".

Při hledání toho pravého návodu jsem narazila na spoustu různých odškrtávacích seznamů. Ale protože jsem už Konmari vyzkoušela, budu se jí držet i tentokrát a zkusím se řídit třeba tímto seznamem v angličtině. A uvidíme. Dám Vám vědět.